Autorky: Thomas Köhler
Základní myšlenkou „teorie digitálního učení“ (Köhler 2021) je, že interakce ve vzdělávacím prostředí je založena na datech, a to jak s živými lidmi, tak s jejich digitálními reprezentacemi. Dále se jedná o to, že teorie digitálního učení je současně zaměřena jak na data, tak na studenty a učitele. Teorie uvádí, že na první úrovni digitalizace budou existovat datové reprezentace aktérů ve vzdělávání, tj. učitelů a žáků. Na druhé úrovni dochází pouze k datové interakci žáků a učitelů, tj. chybí fyzické povědomí v reálném životě. A konečně v některých případech se může objevit třetí úroveň, kde dokonce fyzické konfigurace (stroje) interagují se studentem nebo učitelem nebo mezi sebou navzájem. Každopádně interakce vychází z dat, bez ohledu na to, zda se jedná o člověka, robota nebo počítačový stroj.
Při zohlednění tohoto rozmanitého vzájemného vztahu mezi člověkem a počítačem dochází k řadě psychologických, společenských a etických aspektů velmi důležité pro jakoukoli praxi. Počítačová etika je filozofická, resp. etická disciplína související s počítači, která se zabývá chováním uživatelů a fungováním počítačových programů a jejich dopadem na jedince a společnost (Tavani et al., 2013; Marquet & Köhler, 2017). Jakékoli didaktické modelování digitálně zpracovaného vnímání, konstrukce a hodnocení ve vzdělávání musí zohledňovat etická hlediska, zejména pokud hovoříme o aplikaci umělé inteligence (AI). V každém systému vzdělávacích technologií (ed tech) je dnes etika považována za velmi důležitou. Patří sem etické, antropologické, právní (v menší míře) a sociální aspekty sociálně-technického uspořádání. Pedagogičtí pracovníci by proto měli být připraveni s komplexními (mediálními) didaktickými znalostmi. V ideálním případě by každé vzdělávací očekávání mělo být založeno na (mediálním) didaktickém modelu. Rovněž se doporučuje sledovat obecnou orientaci jako klíčový přístup k eticky, právně a sociálně citlivému a odpovědnému rozvoji komplexních IT prostředí. Lze například uplatnit zásady modelu PAPA (Ng, 2020), protože nejlépe vyhovuje zájmům učitelů nebo jiných vzdělavatelů.
- Ochrana osobních údajů: Právo uchovávat nebo zveřejňovat určité informace o osobě.
- Přesnost: Jde o celistvost a pravdivost informací.
- Vlastnictví: Tento rozměr zahrnuje vlastnictví určité informace a také vlastnická práva.
- Přístupnost: Označuje možnost osoby nebo společnosti získat informace.
Model PAPA byl přizpůsoben potřebám dospívajících v oblasti kybernetického vzdělávání. Děti ve věku 10 až 19 let se snaží najít svou vlastní identitu. Jsou často spojovány s rizikovým chováním, zejména v digitálním světě. Abychom je ochránili před škodlivým chováním, je nutné je vzdělávat, případně poučovat o počítačové a informační etice.
Technicky lze takovou reflexi shrnout do jakéhokoli digitálního nástroje, který se tak stane snadno dostupným pro pedagogy a studenty. Může se jednat o jakýkoli směr multimediální, interaktivní webové aplikace, přičemž mediální design a mediální implementace by se měly odvíjet od (mediálně-) didaktického modelování (Köhler, 2021). Následně mohou být vypracovány varianty mediálně-didaktického rámování, které se zaměřují jednak na nejnovější trendy digitální didaktiky a jednak na význam příslušného předmětu pro digitální výuku.
Pro praktickou ukázku etického přístupu v kyberprostoru je možné navštívit praktickou aplikaci. Taková byla například vyvinuta v rámci projektu Complex Ethics, který přináší snadno použitelný nástroj. Pomocí tohoto nástroje lze například modelovat a chápat etické problémy související s umělou inteligencí vzhledem ke konstrukci, vnímání a hodnocení vzdělávací praxe ve světech založených na technologiích.
Typ digitálního studenta | Popis | Typ digitálního profesora | Popis | Reprezentace |
---|---|---|---|---|
Online student I | Student synchronizovaný online | Tele-učitel (synchronizovaný) | Skutečný učitel, ale online | Fyzická osoba |
Online student II | Médiální představování studentů v interakci (podle možnosti asynchronně) | Médiální představování učitele/profesora v interakci (podle možnosti asynchronně) | Přímá komunikace klient–klient | Zprostředkovaná úroveň |
Virtuální student | Údaje o studentech | Virtuální učitel | Avatar nebo umělá inteligence | Představení údajů o osobě |
Robot k učení | Stroj na učení | Přednášecí robot | Strojní učení | Fyzický motor |
Literatura:
Köhler, T. (2021). Didactic modeling of a digital instrument for the perception, construction and evaluation of ethical perspectives in AI systems. 8th International Conference on Learning Technologies and Learning Environments.
Marquet, P. & Köhler, T. (2017). The empowerment of users: rethinking educational practice online. In F.M. Dobrick, J. Fischer & L. M. Hagen (Hrsg.), Research Ethics in the Digital Age. Ethics for the Social Sciences and Humanities in Times of Mediatization and Digitization (70-84). Berlin: Springer Verlag.
Ng, W. S. (2020). A self-assessment approach to Adolescents’ Cyberethics Education. Journal of Information Technology Education Research. S. 555-570.
Tavani, H. T. (2013). Cyberethics. In A.L. Runehov & Oviedo, L. (Hrsg.), Encyclopedia of Sciences and Religions (565-570) Dordrecht: Springer Netherlands.